Člověk se neutále snaží proniknout do tajemství svého světa.
Považuje sebe sama za dokonalého a osvíceného. Věří, že se světlem, které má, je schopen správně ohodnotit věci, které odkryl a které zkoumá. Myslí si, že ze svého hlediska se na všechny věci dívá správně a spokojeně dále přemýšlí jako člověk.
Ale nástroje, skrze které se pokouší změřit všechny věci, jsou nedokonalé a jeho osvícení menší, než si uvědomuje. Tato omezení neovlivnilajen jeho chápání a hodnocení materiálního světa, ve kterém žije, ale vedla jej také k nesprávným závěrům o povaze jeho stvořitele.
Aby člověk mohl být vysvobozen od svých klamných představ o Bohu, musí přestat myslet jako člověk a začít myslet jako Bůh. Stane-li se Boží světlo základem lidského hodnocení, uvidí člověk Boha takového, jakým opravduje. 47p
